Suverenita v éře globalizace

Téma suverenity v diskusi o prohlubování evropské integrace je jedno z nejfrekventovanějších. Příznivci prohlubování integrace v této debatě ani odpůrce nepotřebují, protože si zvládají odporovat sami navzájem a někdy i sami sobě v jedné osobě a v jednom textu. Někteří tvrdí, že i při prohlubování integrace zůstáváme suverénním státem. Jiní tvrdí, že o žádnou suverenitu přijít nemůžeme, protože zejména vlivem mocných globalizačních sil už dávnou žádnou suverenitu nemáme.

Poslední tvrzení vychází z nepochopení toho, co to suverenita je. Pro lepší porozumění použiji analogii, ve které budete suveréni stát reprezentovat právě vy, tak jak nyní sedíte za počítačem, a mocné síly globalizace budou reprezentovány mocnými silami gravitace. Vaše suverenita znamená např. možnost vyskočit z okna. V závislosti na tom, v jaké jste výšce, se při skoku vlivem gravitace buď zabijete, nebo taky ne. Ztráta suverenity pak znamená nemožnost vyskočit z okna, protože vám tam někdo namontoval mříž. Takto nevypadá ztráta suverenity až tak nerozumně, jenže ztráta suverenity může znamenat i to, že vás z okna někdo vyhodí, protože mu překážíte. Proto je důležité si uvědomit, že suverenita neznamená schopnost mít vše pod kontrolou od gravitace až po globalizaci, ale možnost jednat ve vlastním zájmu právě v situaci, kdy vše pod kontrolou nemáme a ani mít nemůžeme.

Někteří tvrdí, že v éře globalizace nemají malé státy už smysl, a rádi by využili EU k tomu, aby dostali globalizaci pod kontrolu a regulaci. To je stejně absurdní snaha, jako kdybychom chtěli kontrolovat a regulovat gravitaci. Realističtější je s globalizací se smířit a snažit se jí přizpůsobit stejně jako gravitaci. Malé státy na tom nejsou v éře globalizace špatně, protože globalizace je ve skutečnosti posiluje oproti velkým státům. To je dáno tím, že prosperita všech je stále více podmíněna mezinárodním obchodem. Roste tak vzájemná ekonomická závislost a dochází k ekonomizaci mezinárodní politiky oproti minulosti, kdy mnohem větší roli hrála hrubá síla. Konkurovat velkým státům v tom, kdo dokáže více vytěžit z globalizace, je mnohem snazší než konkurovat jim vojensky. Paradoxně tak chtějí někteří pohřbívat suverenitu malých států v době, kdy jsou pro ni nejlepší podmínky v celé dosavadní historii.

Jak bylo zmíněno již v úvodu tohoto článku, ne všichni v souvislosti s prohlubováním integrace otevřeně mluví o ztrátě suverenity. Někteří tvrdí, že celkově o suverenitu nepřicházíme, když výměnou za ztrátu možnosti rozhodovat svobodně o všech záležitostech ČR získáváme možnost spolurozhodovat o záležitostech celé EU. To je rozdíl oproti období Protektorátu Čechy a Morava, kdy jsme přišli o možnost rozhodovat o vlastních záležitostech ve prospěch Německé říše, ale zároveň jsme na oplátku nezískali vliv na její rozhodování. Abychom náležitě ocenili tuto vymoženost, která se označuje jako „sdílená suverenita“, je třeba připomenout, že podíl ČR na rozhodování v EU tvoří 2 % podle hlasovací síly přiřazené Lisabonskou smlouvou. To je také číslo, které přesně vystihuje rozdíl mezi „sdílenou suverenitou“ ČR v EU a Protektorátem Čechy a Morava.

Vyšlo v Neviditelném psovi 14. května 2009

Jan Kasal