K čemu je gender?

Napsáno pro Halas, časopis studentů FSS MU.

K čemu je gender? Odpověď na tuto otázku je snadná: Gender slouží k prosazovaní feminismu. Tak se to lze aspoň dočíst ve feministické příručce ABC feminismu, a jelikož mezi autorkami je i mnoho žen z genderu naší fakulty, tak není důvod o tom pochybovat. Feministky tak získávají značku, pod kterou mohou svou ideologii lépe šířit, protože „gender“ není tak profláknutý a zdiskreditovaný jako „feminismus“ a nezasvěcenému by mohl snadno uniknout, že se jedná o dvojí označení pro stejnou věc. „Genderová analýza je přitom dokonce často mylně vnímána jako alternativa feministické analýzy, taková, která je nekonfliktní, neagresivní a hlavně pamatuje stejnou měrou jak na ženy, tak na muže,“ takto nebezpečny omyl osvětluje výše zmíněná feministická příručka.

Pokud se daří gender etablovat na akademické půdě, tak jak tomu je u nás, feministky získávají možnost šířit svou ideologii za prostředky z veřejných zdrojů, čili za peníze nás všech. Zasadily nám tu kukaččí vejce, ze kterého se budou líhnout patřičně indoktrinované agitátorky a sociální inženýrky, aby nám na úkor naší svobody normovaly, co si máme myslet, jak má vypadat (genderová) struktura společnosti či jak si máme uspořádat své rodinné poměry.

Hans Kelsen kdysi napsal:

„Vědě jakožto poznávání jest imanentní úsilí svůj předmět objasniti. Ideologie však zatemňuje skutečnost, jelikož tuto skutečnost - v úmyslu ji uchovati, obhájiti nebo glorifikovati, pokud se týče v úmyslu ji napadnouti, rozrušiti, jinou nahraditi - pozměňuje. Veškerá ideologie tkví svými kořeny v chtění, nikoli v poznání, má původ v jistých zájmech, správněji v jiných zájmech, nežli jsou zájmy pravdy.“

Pokud má věda plnit svůj účel a odhalovat závoj, kterým obestírá chtění skutečnost, tak je třeba vyčistit ji od těch, kteří si pletou vědu s politikou a vzdělávání s ideologickou indoktrinací. Gender tu nemá co pohledávat.

Vzpomínky na Rumunsko MTB 13.-20.8.

Kalousek jako spasitel

Po delší době jsem napsal opět článek do Neviditelné psa. Myslím, že Kalousek si tuto mou pozornost za veletoč, který předvedl, zasloužil. Doufám, že mimo mé matky to už nikdo další nepochopí jako obhajobu Kalouska.

Vybíral jsem podobné znaky s kardinálem Richelieu, ale daly by se pochopitelně najít i odlišné. I z pohledu morálky je velký rozdíl, jestli někdo hají zájem státu či partikulární zájem strany, takže pokud byl Richeliem statníkem, tak Kalousek nepřekročil stín stranického politikaření. Další velký rozdíl je v tom, že zatímco úspěchy kardinálovy politiky byly nesporně obrovské a dlouhodobé, tak Kalousek svým posledním krokem imho s dlouhodobého i střednědobého hlediska nedosáhl ničeho krom možných důsledků otřesu ve vlastní straně na její další směřování.

Na své předchozí članky pro Psa odkazuji níže:

Revoluce, která nebyla

Eurror, Eurror,...

Jak se z eurofilů stali nekrofilové

Pat Buchanan: Smrt Západu

Smrt Západu je jediná kniha, kterou jsem o prázdninách stihl přečíst, což má na svědomí hlavně můj poměrně nabitý program prázdninových aktivit, kterým si kompenzuji pro mě studijně náročný semestr. Na rozdíl od jiných knih z oblasti politického myšlení se tato četla poměrně dobře a lehce, takže to byla i na prázdninový odpočinek poměrně dobře zvolená kniha, ale přesto velmi podnětná. Způsob jakým autor analyzuje problém a argumentuje, je mi velmi blízký. Jedná se o empirický přístup, který i já preferuji.
Téma knihy - provázanost kulturních proměn s vymíráním západní populace a tím i ohrožení civilizace - pro mě není vůbec novým. Kniha však obohatila můj slovník o nové pojmy jako "kulturní válka" či "kulturní revoluce", které se mi nyní zdají nezbytné pro pochopení problému a snad i pro jeho řešení.
Poněkud děsivý byl autorův popis toho, kam až zašla kulturní revoluce v Americe zejména v oblasti "politické korektnosti", která je mi z duše odporná. Pro mě nejpřekvapivější informace v knize je uváděný podíl marxistů na rozpoutání kulturní revoluce, když ti pochopili, že největším nepřítelem revoluce není kapitalismus, ale křesťanství, které musí být zničeno, má-li být revoluce úspěšná.

Hrdinství národu navzdory

Hučín se dočkal téměř 17 let po svržení zločineckého režimu úplné rehabilitiace, jak jsem si přečetl zde. Trochu pozdě zdá se mi, ale na poměry v tomto státě je to třeba přesto hodnotit jako úspěch. Hučín prokázal v našich končinách neobvyklé hrdinství, když se chystal postavit proti bolševikům i se zbraní v ruce a to se u nás neodpouští. Pasivita většiny v lepším případě a aktivní podpora zločinců v horším se přechází mlčky, zatímco ti, co se jim rozhodli postavit s nasazaním vlastních životů jako bratři Mašinové nebo Hůčín, jsou dodnes kriminalizováni. Nezbavíme-li se této submisivní mentality, kdy zbabělost je normou a odvaha zločinem, naše svoboda nebude mít dlouhého trvání.

Tatry

Konečně jsem se dostal k fotkám z Tater, kde jsem byl na začátku prázdnin se svými kamárády, které vidíte na fotce - zleva: Jirka, Lukáš a já. Počasí bylo ideální. Tátry jsou velmi pěkné, ale mají jednu nevýhodu - jsou docela přelidněné na můj vkus. V tom preferuji Alpy, kam bych se chtěl podívat příští prázdniny. Dřív jsem do letních Alp pravidelně jezdil s dědou, tak bych se tam chtěl zase vrátit.
Další fotky z Tater si můžete prohlédnou zde.